Žiji ve čtvrti kašen v Ottakringu, 16. městské části Vídně, která se na západě města šplhá na kopce Vídeňského lesa. Máme tu ulici Brunnengasse a trh Brunnenmarkt.
V těchto místních jménech je mnoho kašen, ale ani tak jsem ještě nedávno na nějakou kašnu ani nepomyslel.
Kdyby uprostřed trhu Brunnenmarkt stála nepřehlédnutelná kašna se šplouchajícím vodotryskem, pak bych si toto náměstí docela jistě s nějakou kašnou spojil. Jenže taková kašna neexistuje. A i v ulici Brunnengasse člověk marně hledá nějakou kašnu.
Upřímně řečeno mi taky bylo jedno, proč se trh Brunnenmarkt jmenuje Brunnenmarkt. To, že jsem to nevěděl, ani v nejmenším neovlivnilo můj život. Ale to, že to teď vím, můj život hodně obohacuje. A za to vděčím jednomu sousedovi z našeho domu, kterého jsem si až do našeho rozhovoru na schodech domu minulý týden nijak zvlášť nevšímal.
V rozhovoru mi pověděl, že název "Brunnenmarkt" se odvozuje od kašny, která stávala nedaleko našeho domu asi kolem roku 1780, monumentální kašny s velkou nádrží. Wolfgangu Amadeu Mozartovi bylo v té době něco přes 30 let a Ludwigu van Beethovenovi rovných deset let.
Tahle kašna, vyprávěl mi soused, byla takzvaná ”ozdobná kašna s výtokem vody“.
První co mě napadlo, když jsem uslyšel, "ozdobná kašna s výtokem vody", bylo, že přece každá kašna má výtok vody, protože přece z každé kašny vytéká voda. A tak jsem se souseda zeptal.
"Ozdobná kašna s výtokem vody na rozdíl od studny", zazněla sousedova krátká odpověď.
"Nerozumím", řekl jsem. Jako studnu si představuji velkou nádrž, do které teče voda a tahle voda, myslím, se pak z nádrže čerpá kýbly.
To jsem sousedovi vysvětlil. Prudce odporoval: "Ne, ne, to je úplně špatně, to jste to špatně pochopil, opakoval.
Protože jsem byl pevně přesvědčen, že se plete soused a ne já, pokusil jsem se ho přesvědčit o svém názoru. On se zase naopak nenechal zmást mnou a dál mi povídal: "Poslouchejte! Ze studny voda nevytéká! Špatně to chápete! Ze studny voda nevytéká. Poslouchejte mě!"
Já: "Ale ano, poslouchám Vás. Jenže si myslím, že ta voda neteče ze studny, ale do studny. A že ta voda se potom ze studny čerpá. Přesně vzato je to tedy studna s přítokem – silně jsem zdůraznil to "a" – studna rumpálová nebo vahadlová!"
Můj soused: "Ne, do studny žádná voda neteče. Ve studni voda stojí. Stojí! Ze studny se čerpá podzemní voda."
Já: "Podzemní voda?"
Soused: "Studna má šachtu a z té šachty se čerpá voda kýblem!"
Konečně se moje představa studny rozplynula ve vzduchu a dokázal jsem pochopit, co soused myslel: "Aha! Vy myslíte studnu s hlubokou šachtou, do které se spouští kýbl na dlouhém laně… na to jsem vůbec nemyslel, omlouvám se, myslím, že takovou studnu jsem ve Vídni doteď ještě nikdy neviděl. Takové studny znám jen z rytířských hradů."
"Dneska už vlastně ve Vídni žádné studny nejsou, to máte pravdu", řekl můj soused, "ale kdysi dávno byly základem zásobování Vídně vodou. Začátkem 19. století bylo ve Vídni 10 000 studní."
"10 000!", vykřikl jsem, "to je skutečně neuvěřitelné!" Můj velký údiv měl být mírnou útěchou za mou předcházející tvrdošíjnost.
"Ale co jsem Vám chtěl ještě říct k té kašně, která dala jméno trhu Brunnenmarkt…", pokračoval můj soused: "Na téhle kašně bylo zvláštní to, že byla napájena z císařského vodovodního potrubí čerstvou pitnou vodou z Vídeňského lesa. Voda této kvality tehdy ve Vídni zásobovala jenom asi 400 domů."
"Jenom 400?!", vykřikl jsem s údivem, a pořád jsem se snažil o to, abych svým nadšením pro jeho věc napravil svou předchozí neznalost.
A když jsem se tak vcítil do štěstí, které asi naplnilo lidi, když jim nedaleko postavili kašnu napájenou císařskou vodou, napadl mě trochu obtížný detail: "Dejme tomu, že jsem tehdy před spaním ještě dostal žízeň a přes den jsem zapomněl dojít pro vodu: Pak bych musel jít celou cestu až ke kašně a zase zpátky pěšky. A na zpáteční cestě bych musel vláčet ten těžký kýbl! A to před spaním!"
Můj soused se smál. "No, nemyslím si, že byste zapomněl přinést vodu! Ale i kdybyste zapomněl: Pro tyhle případy existovali lidé, kteří si vydělávali peníze tím, že druhým donášeli vodu. Například tak zvaní vodaři, kteří táhli městem se sudy s vodou, nebo nosičky vody, které donášely vodu do domů."
"Ale copak chodili ještě v jedenáct hodin v noci?"
"Prostě si to myslím, ale s jistotou Vám na to neodpovím. Zkusím to zjistit a dám Vám pak vědět."
Přesvědčení mému sousedovi evidentně nechybělo. Dokázal to i tím, co mi následně navrhl.
"Máte chuť vyzkoušet se mnou jednu bláznivou věc?"
"Co byste chtěl udělat?"
"Chci si přinést vodu z kašny, tak jako před dvěma sty lety. Zinkovou vanu už jsem si pořídil. Měl bych jednu i pro Vás, kdybyste chtěl …V takovém horku jako dneska nic jiného tak neosvěží!"
"Při vší lásce k zinkovým vanám a cestování v čase: To si opravdu musím nejdřív promyslet."
"Promyslete si to …třeba nad šálkem kávy na Brunnenmarktu? Rád bych Vás pozval … cestou Vám taky hned ukážu kašnu s pitnou vodou, ze které chci vodu přinést."
Vydali jsme se na cestu, prohlédli si tu kašnu a v jednom z báječných lokálů na Brunnenmarktu vypili kávu. Když nastal večer, přešli jsme na pivo, a když se setmělo, přiťukli jsme si na můj souhlas s tím, že se zúčastním experimentu, který navrhl. Ještě před půlnocí jsme u kašny naplnili své první kýbly a drahocenné zboží jsme si nesli domů.
Trh Brunnenmarkt v plánu města Vídně
Nejlevnější trh ve Vídni se pro své pestré a multikulturní prostředí nazývá také “Orient za rohem”: Brunnenmarkt (německy) – wien.at
Město Vídeň spravuje 1 000 kašen s pitnou vodou a 55 monumentálních a památkově chráněných kašen: Fontána ve Vídni (německy) – wien.at
Wolfgang Amadeus Mozart (německy) – historie Vídně Wiki
Ludwig van Beethoven (německy) – historie Vídně Wiki
Zásobování vodou Vídeň (anglicky) – wien.at
Kresba : Sandra Biskup
Text: Simon Kovacic